Léto na druhý pokus

Tak nám nastalo parné léto... Ale čím se v rozpálené Praze osvěžit? Zajít k vodě na přeplněný plavečák? Nakoupit si plný mrazák zmrzliny a mít bolebřich? Dát si chlazené ovoce?

Už mi dochází nápady. Do dovolené daleko. "Není čas, není čas"...říká táta a já si marně lámu hlavu, kam tu svojí mrňavku vezmu, abychom se doma neupekly a zároveň se pobavily. A tu na mě vykoukne z internetu fotka s dlouho frontou a prý, že velkolepá otvíračka a super žranice. Nooooo, tak to také není nic pro nás.

Dávám Lili spát, potichoučku opouštím pokoj a v tu chvíli slyším našeho taťku vcházet do dvěří. "Tak jsem nám koupil malou chatičku na horách". Ne, že bych od něj nečekala nějaké překvápko, když prudím každý den, ale tohle. "Stará, bal se", zvesela na mě zahouká. (Jen upřesňuji, stará, mi říkal i ve dvaceti). Nadšením se vrhám ke kufru a házím do něj páté přes deváté. Na nic nečekám.

Lili budím přesně o hodinku později, v rychlosti oblékám a už sedíme v autě. Taťka důležitě nastavuje svojí zaručeně spolehlivou navigaci a vyjíždíme z Prahy vstříc prázdninovým dobrodružstvím na naší horské chatičce. Po cestě vidím pole slunečnic. Stůj! Vyskakujeme bláznivě z auta a žádáme stařičkou paní, jestli se můžeme vyfotit s malou u žlutých krasavic. Blik, blik a jede se dál. 

Stůj! Tentokrát míjíme posekané pole s balíky slámy. Nemít balíkovku na Instagramu, tak jsem mrtvý muž, tedy mamablogger.

Když už jedeme déle než hodinu a půl, ptám se "už tam budem"? Jasně, za 5 minut. Z 5 minut je další půl hodina a když vidím, že místo Vrchlabím projíždíme Jilemnicí, nastavuji si na svém telefonu Google navigaci. Hurá, jsme tu. Po cestě Rudnikem si prohlížím každý domeček a říkám si, tenhle nebo tenhle by se mi líbil, no tohle je troska, to snad ne...uaaaaaa, stojíme a já v úžasu otvírám pusu. To je krása.

Celodřevěná stavba. Před ní krásné posezení s ohništěm a velké hřiště pro děti. Když zachrastí klíče v zámku, napětím ani nedýchám. Vcházíme do chodby, vlevo lyžárna a na konci společenská místnost s krbem, pípou a houpacím křeslem. Nejen pro mě ale i pro Lili. Za prosklenými dveřmi vidím ruskou lázeň na terase a cestičku dolů, která vede k sauně a k místnímu potoku.

Schody nahoru stoupáme vstříc k objevování našim pokojům. Dohromady tu jsou tři. Ten největší má hned čtyři postele a ještě spaní v podkroví. A taaaaak kouzelná okýnka s roztomilými závěsy. Tady se nám bude spát jako v pohádce.

Po jídle vyrážíme na výlet po okolí a nových sousedech. Kousíček nad námi objevujeme zříceninu starého kostela a starý hřbitov. Tohle je něco pro mě. Hned si googluji informace. Tahle nádhera tu byla postavena už v roce 1785, ale bohužel od poválečných let jen chátrá. Hřbitov sloužil od roku 1810 k pohřbívání členů německé evangelické obce, jediný ve východních Krkonoších. Jak se takovému výjimečnému místu může tohle stát? Napadá mi při pohledu na zdevastovaný kousek náhrobních kamenů.

Pořád si říkám, kdy se z tohohle snu probudím, ale nestalo se. Chalupa je naše a tohle místo ukryté v Krkonoších jsem si na první pohled s celou rodinou zamilovala. Známe naše nejbližší sousedy, plánujeme jak co dozařídit a těšíme se na sníh. A o zimě na horách zase příště...

Jo a abych nezapomněla...soutěžím s Mall.cz